Studené silvestrovské počasí vzbuzovalo respekt. Snad proto nás nedorazilo na start původně nahlášených dvanáct, ale devět. Sjeli sme se třemi auty krátce po jedenácté u začátku lipové aleje. Nejlépe vybaven se ukázal Míra, který měl pro každého připraven svítící kroužek a prskavku. My ostatní jsme místo toho měli teplé oblečení a zásoby jídla a alkoholu.

K vrcholu jsme se dostali ve tři čtvrtě na dvanáct, takže jsme se na tu oslavu ještě stačili posilnit malým čepovaným pivem. Pak jsme vyrazili zaujmout místo na vyhlídku, kde jsme si plánovali krásný rozhled na ty naše Čechy slavící. Ale neviděli jsme vůbec naprosto vůbec nic, ani jeden záblesk rachejtle v dálce. Mlha byla opravdu dokonalá. Ještě, že měl Míra ty prskavky.

Po novoročním přípitku jsme vytáhli zásoby jídla a z blízké lavičky udělali dokonale zásobený švédský stůl. Chlebíčky, ovoce, jednohubky, klobásky, česnekové kroužky, cukroví ... co hrdlo ráčilo a žaludek žádal. V tomto směru jsme byli všichni vybaveni vskutku skvěle. Cpali jsme se snad do jedné. 

Když už nám začínala být zima, zmířili jsme do místní vrcholové hospody s báječnými kamny. Bylo tam téměř prázdno a krásně teplo. Popíjeli jsme točené, kafe či čaj, hřáli se u kamen a povídali si. Byli jsme nadšeni, jak je to bájné místo naší historie teď skoro celé naše. Padala i slova, že se cítíme, jak na vrcholu alp či snad Everestu. Takového malého českého Everestu s kamny a čepovaným pivem. Kdo by se hnal výš? :)

Okolo druhé jsme vyrazili zpátky k autům a domů se dostali kolem půl čtvrté. Bylo to fajn zahájení nového roku pěkně pospolu na krásném místě.