Přejít na akci

Mokli jsme, ušli jen třetinu cesty, potkali bludné tunely, zvládli jen jedno muzeum, ale stejně to bylo bezva.

Na Masaryčce se nás sešlo šest a jeden pes. Plán výletu byl docela ambiciózní, zahrnoval dvě muzea a přes dvacet kilometrů chůze. Ten se nám začal hroutit u prvního tunelu kousek za Rakovníkem. Tunel byl celý zalitý vodou. Postupně se nám ho podařilo překonat třemi různými způsoby: obejitím, broděním nebo s pomocí chůd. Nadšeni úspěchem a vědomi si zdržení, jsme ihned za ním zrychlili, což bylo úplně špatně. Cesta totiž vedla ostře doleva, ne rovně. To jsme zjistili až u konce cesty v pískovém lomu. Mezitím se rozpršelo a my hledali úkryt v mlází. Nejchytřejší byl pes, který si zatím vyhrabal voděodolnou noru.
   
Po roztrhání mraků a nalezení cesty jsme došli lesem kolem zbytků zříceniny k dalšímu tunelu. Pod tunelem byl vykopán ještě jeden pro vodu, takže nemohl být zatopen. S obdivem ke stavitelům a suchou nohou jsme tunelem prošli, což byla další chyba, kterou jsme si objevili až po dvou kilometrech. To jsme se místo v Lužné objevili v Lišanech. Cesta tunelem totiž vůbec nevedla. Omylu jsme přestali litovat v hospodě u tankových Krušovic a poté v třešňové aleji. A aby snad někdo nepřišel zkrátka, oslavili jsme příchod do Lužné v cukrárně. Tím jsme dosáhli třetiny plánované cesty a čekalo nás první muzeum a to Muzeum českých drah.

Muzeum nás nadchlo, když jsme zjistili, že na mašiny se dá vylézt, a to nejen do kabiny, ale třeba i na střechu. Nejlepší pak byla prohlídka rychlíkové parní lokomotivy Albatros. Potkali jsme tam totiž pána, který na ní šest let jezdil. Nadšeně nám odpovídal na naše lajcké dotazy, občas se rozčiloval, jak můžeme třeba říkat "zařadit zpátečku", když po železničářsku je to "přenastavit rozvody". Vyprávěl historky z cest a celý zčervenal studem a vztekem, když vyprávěl, jak rychlík tenkrát jednou tlačila nějaká podřadná lokomotiva. Než nám vysvětlil, jak se parní mašina zatápí, k čemu všemu je tenrd, štokr či čmouďák, jak se čistily saze, co se stane, když mašina zastaví v úvrati, a spoustu dalšího, zjistili jsme, že v dalším plánovaném muzeu právě zavřeli.

Pak se zase rozpršelo, tak jsme zašli na oběd do mašinkové restaurace a vydali se samozřejmě vlakem zase domů. Skoro nic jsme z plánovaného nestihli, zato spoustu úplně jiných věcí. Výlet se nám líbil a shodli jsme se, že k dokončení plánované trasy bude potřeba ještě výlet Rakovnicko dvojka a možná i trojka. Výletům zdar!