Předehra: Ve čtvrtek jsem se potkal s Lůďou v hospůdce a nějak po krátké konverzaci vyplynulo překvapení, že spolu jedeme na kole. Super, aspoň si na sebe vememe telefony. Mám od pondělí střevní chřipku tak si dávám jen dvě malá piva. Ve 22 hodin volá Jana, že nemůže jet na kola. Nu dobrá, taky nejsem zdravotně fit, ale nějak to dám.

Dějství prvé (pátek): Posouváme odjezd až na 18 hodinu místo ve 14 hodin. Jsem vděčný za každou chvíli v posteli a pořádnou nakládačku pocení. Na nádraží potkáváme i Gábi a její kamarádku Oli a nastupujeme do stejného vlaku. Gábi vystupuje v Mariánských Lázních a cestou si užívá bodrého monologu názorově trochu kontroverzního pána. Ano, cestou jsme se i vzájemně navštívili. Večer dojíždíme s Lůďou do penzionu, omlouváme se zapozdní příjezd (21:45) a vše napravuje dobré slovo a úsměv na rtech (a trochu kritiky na ČD).

Dějství druhé (sobota): Máme se sejít cca. v 9 s holkama u mostu. Vyjíždíme s Lůďou dříve a kocháme se z rozhledny, ze které není vlastně nic vidět, jen stadion. Fandím trénující maratónské běžkyni. Proplétáme se uličkamu strarého města Cheb a na doporučení vyrážímé do luxusního mléčného baru. Je to kousek od nádraží, tak vyzvednem holky rovnou před železniční budovou a vyrážíme směr řeka Ohře a podél vody. Ceste je luxusní, samý hebký asvalt. Zdravíme cestou vodáky a já jim tiše závidím tu nádherně rozvodněnou vodu (fakt to teče). Gábi to neustále někde poznává. Zastavujem se v Kynšperském pivovaru na oběd a krom jídla si postupně objednáváme řezanku (sekaný palačinka se zmrzlinou, smetanou, bruzinkami ...), fakt dobrý. Já jsem se teda moc nenajedl, dostal jsem opravdu slanou krkovičku. No, po dvou hodinách krmení a testování piva (nemohu posoudit, ztratil jsem chuť) opět vyrážíme. Celou cestu se chopil navigování Lůďa a opravdu dobře. Projíždíme kolem Lokte, dáváme pauzu u Svatošských skal v místní restauraci a čekáme až přestane pršet. Byla to rychlá přeháňka. Opět další město, tentokrát Karlovy Vary. Zastavujeme už bokem ve vybledlé klokaní restauraci a dávám pizzu. Ohřívaná v mikrovlnce, víc nemají. Projíždíme přes obec Kyselka a uvažujem na možnostmi rekonstrukce nebo odkoupení některého z objektů pana Mattoniho. Ve 20:30 Jsme ubytování v Radošově.

Dějství třetí(neděle): Probouzím se s knedlíkem v krku a nemohu polknout. Sakra. Otevřené okno a krátké peřiny, to je prekérka. Dnes už nejsou tak hezké cyklostezky. Jedeme po silnočkách daleko od vody, někdy i hodně vyježděné od traktorů. Projíždíme přes obec Korunní, kde je taky stáčírna. Do Klášterce nad Ohří už jse cesta zase lepší a stavíme zde v u lázenského domu Evženie (nevím jak se jmenuje ta restaurace) a i když čekáme asi hodinu (byli jsme upozorněni) tak si dáváme naprosto luxusní jídla za výbornou cenu. Domácí limonády, to je luxus. Grepová s bezinkou je famózní. Zase jsme probendili tak 3 hodiny, ale pod těmi kaštany se opravdu dobře jedlo. Do Kadaně je to už kousek podél vody po trochu členité ale upravené cestě. Nejvíc mě fascinoval most do oblouku s dřevěným podkladem. Chápu tu ceduli "Pozor, klouže!". Nechtěl bych skončit v tom zábradlí. Jana nám objednává vzdáleně přes internet jízdenky do Prahy. Opět je ve vlaku veselo, v Teplicích přisedají 4 fanoušci fotbalu. Gábi to řeší poslechem salsy z telefonu. Fanouškům jsem domluvil.

Dohra: Celý týden mám neschopenku, nemůžu mluvit.

Děkuji všem a příště opět s plnými plášti a prázdnými břichy.