Rozkaz zněl jasně a tak i přes potenciální možnost silných bouřek se šest odvážlivců sešlo na nádraží pod zamračenou oblohou a v hodinu H nastoupilo do autobusu směr Bořislav. Od autobusu jsme se napojili na ŽTZ směr Bílka. Pohled do mapy prozradí, že cesta, lemovaná podivnými kamennými výtvory neznámého umělce, vedla pěkně do kopce. (do kopce to bylo v podstatě pořád až na vrchol :-) Z Bílky pak po ČTZ až k rozcestí pod Milešovkou. Mezi tím se počasí postupně vylepšilo až na jasno-polojasno. Z rozcestí po MTZ až na vrchol Milešovky. Šli jsme lesem, takže výhledů moc nebylo, ale zase nebylo horko. Znalci geologie této hory mohli vyzkoušet jak zní fonolit (znělec) poklepáním na volně ležící kameny ve tvaru destiček. Kolem 12h jsme dorazili na vrchol. Výhledy neskutečné, fotíme, koukáme a zase fotíme. Následuje svačina. Půlka mančaftu sedí venku na sluníčku, druhá prozkoumává interiér a nabídku hospody (doporučuju aspoň nahlédnout dovnitř). Na závěr jdeme na věžičku která nabízí 360° panorama na okolní krajinu. Ale je třeba pokračovat a tak jdeme dále po MTZ dolů směrem na Velemín. Cestou pozorujeme a posloucháme ptačí obyvatele lesa, máme s sebou totiž odborníka ( Gábi ). Prošli jsme Velemínem a vydali se k Oparnu. U Oparenského mlýna (krásně opravený) jsme si udělali odbočku na zříceninu hradu Oparno (je to sice jen hromada kamenů, ale výšlap byl pěkný). Malebným údolím se celou dobu rozléhala psychadelická melodie hraná na trubku. Umělce jsme pak potkali jak improvizuje v tunelu pod železniční tratí, když jsme pokračovali ze zříceniny na Černodolský mlýn. Hospoda nešla obejít a tam jsme také zakončili naše putování. Někdo to oslavil gulášem, někdo palačinkami :-) Zbytek Oparenského údolí si necháme na jindy ;-) Ještě pomazlit s místním stádečkem koz kamerunských a vyrážíme na vlak - v našem případě na náhradní autobusovou dopravu, která nás hodila do Lovosic odkud se zakrátko vezeme panťákem do Prahy.
Bylo to super, tak zas někdy ! :-)