Tak máme za sebou další výlet po našich památkách a se svojí vrozenou skromností musím konstatovat, že se povedl. Pravda cesta z Prahy neproběhla zcela bez komplikací, neboť Miriam nestihla dorazit včas a vlak vyjel bohužel bez ní. Nám ostatním cestu " zpříjemnila výluka ", naštěstí autobusy byly připraveny a náš příjezd do Mladé Boleslavi byl již bez problémů. Zde na nás čekala Jana s Pavlínou a dětmi, čímž se celkový počet účastníků zájezdu vyvinul takto: 16 dospělých, 3 děti a jeden pes.

Odtud jsme se vydali pěšky na náš první cíl - hrad Michalovice, cestou nás doprovázelo krásné počasí, což mě samotného překvapilo a rovněž celkem upravené okolí pod boleslavským hradem. Po pár kilometrech nás už vítal michalovický hrad se svojí charakteristicky nakloněnou věží, ze které je krásný výhled na údolí pod ním a bylo vidět i dále, třeba Ještěd či hrad Bezděz. Torzo hradu je již skromné, přesto bezprostřední okolí bylo upravené a kouzelná chaloupka, kde byl uschován vitamín B byla příjemným překvapením. Po krátké přestávce jsme se vydali vstříc obědu, který se měl konat v nedaleké obci Debř, bohužel v restauraci byl sanitární den a v nedalekém obchůdku nám byla doporučena jiná hospůdka, nutno přiznat, této zprávě věřilo již jen 9 statečných a po menším hledání jsme ji skutečně objevili. První dojem se jevil nadějně, ovšem následná nabídka tří studených předkrmů nebyl zrovna pohárový výběr. Následným křížovým výslechem jsme se dozvěděli, že pan kuchař nabyl dojmu, že je ho zde škoda a vydal se hledat štěstí jinde a tak zbylé pokrmy byly zřejmě tím posledním, co tu po něm zůstalo. Zbytek skupiny se najedl v místní autobusové zastávce.

Naše cesta pokračovala dále přes Josefův Důl na hrad Zvířetice, cestu jsme si zkrátili můstkem přes řeku Jizeru, zde se nám naskytl krásný výhled na ruiny zvířetického hradu. Samotný hrad je opravdu překrásný, škoda jen, že byla uzavřena jeho věž. Přesto z hradního paláce byla vidět dost velká část Českého ráje a se svými známými siluetami. Příjemný pobyt nám zpestřil Charlie a jeho andílek a jeho údajně ztracený pud.

Odpoledne se pomalu blížilo k večeru a nás čekala cesta do Bakova nad Jizerou a tradiční závěrečné posezení před odjezdem do Prahy. Restaurace Galaxie byla milým zpestřením celého výletu a čas nám zde vymezený, uběhl opravdu neskutečně rychle. 

Cesta zpátky nás čekala opět nejdříve autobusem, který měl sice zpoždění, ale chvíli čekání nám zkrátil Michal Penk a jeho " hity ". Naštěstí autobus přijel, byť nejlepší leta měl již za sebou, ale dovezl nás do konečné stanice výluky a zbytek cesty jsme dojeli vlakem...

Ještě jednou děkuji všem za účast, skvělou společnost a někdy zase naviděnou.

Pavel