Rozděleni do čtyřech aut jsme se potkali až pozdě večer na chalupě v Čejkovicích. Tam nás čekalo několik pet lahví vína od majitele jako příprava na následující den. Využili jsme tedy příležitosti, abychom se vzájemně seznámili, kdo se ještě neznal. Byla legrace, spát jsme šli okolo jedné.

Další den po desáté jsme vyrazili pěšky přes vinice a les do 5 kilometrů vzdálené Vrbice. Cestou jsme přibrali páreček, který se nám nevešel do chalupy, a tak se ubytoval v nedalekém penziónu.

Na místě nás čekalo 31 otevřených sklepů. Myslím, že jediný člověk je dokázal obejít všechny. My ostatní jsme prošli tak kolem dvaceti. Ve většině bylo příjemně, moc jsme se nemačkali, víno pilně koštovali a do svých zápisníčků výsledky zapisovali. Někde jsme dostali chleba s pomazánkou či sádlem a džbánek vody. S některými spolukoštéry jsme se potkávali častěji např. se starším párem z nedalé vesnice. Na ty už jsme zvesela volali a v některých sklepech nám paní zpívala krásné moravské písničky. Na kvalitě vína jsme se často docela shodli. Tuším, že u nás asi úplně nejvíce uspěla Pálava ročník 2015 ve sklepě č. 7 (Syfany s.r.o.), na které jsme se shodli téměř všichni. Možná proto, že většina z nás byla spíše na sladší.

Chodili jsme ve dvou skupinkách, průběžně se potkávali na náměstíčku u záchodů (kde dost příšerně vyřvával moderátor koloběžkových závodů) a občas někteří přebíhali z jedné skupinky do druhé. Kolem sedmé osmé jsme se po skupinkách vydali zpět k chalupě.

Tam jsme si udělali úžasnou grilovačku. Čtyři kila masa, spousta zeleniny a sýrů nám zaplnila bříška a zmírnila hlavobol. Na celkové pohodě nám ubíralo jen to, že se nám jedna osoba ztratila. Našla se až kolem půlnoci, moc si toho nepamatovala, jen že se vydala na cestu přes les a po několika hodinách se objevila opět ve Vrbici, odkud vyšla. Druhý pokus naštěstí už zvládla a tak jsme se nakonec všichni ve zdraví shledali.

V neděli ráno jsme vyrazili auty na nákup lahví našich favoritů z minulého dne. Pak jsme vyrazili na oběd do zámecké restaurace. Naneštěstí se ten den konalo v kostele biřmování a pak to šli místní hromadně slavit a zajíst. V restauraci jsme tak čekali na jídlo kolem hodiny, aniž bycho něco dostali a hladoví a trochu nevrlí se rozešli. Někteří do bylinkového ráje, jiní hledat náhradní restauraci a někteří na procházku k větrnému mlýnu. Do Prahy jsme se vrátili až pozdě večer.